Lživý billboard ANO s „nejhorším premiérem na světě“ není trestný. Ale nemylme se, o vážný zločin přesto jde

V předvolební kampani se lhát může. Respektive lhaní v kampani nelze v principu považovat za trestný čin. Takto lze číst výrok Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, které odmítlo zahájit trestní stíhání kvůli lživým billboardům hnutí ANO. Na verdikt se můžeme podívat ze dvou úhlů, přičemž jeden bude jednoznačně souhlasný, ale druhý přeci jen nějakou tu pochybnost přidá.

Nejprve v rychlosti, o co šlo. Hnutí ANO vyvěsilo billboardy s kysele vyhlížejícím Petrem Fialou a sloganem „nejhorší premiér na světě“. Odvolávalo se přitom na globální průzkum agentury Morning Consult. V žebříčku lídrů Petr Fiala skutečně figuroval na posledním místě, ovšem jen z 23 zkoumaných zemí. A vzhledem k tomu, že na světě je států uznaných OSN celkem 195, je jasné, že billboard ANO nebyl jen zavádějící, ale přímo pomlouvačný a lživý, protože se snažil vytvořit představu, že průzkum zjistil něco, co nezjistil a ani se zjistit nepokusil.

Následně se objevilo trestní oznámení pro podezření z trestného činu pomluvy, které podal bývalý člen rady České televize Zdeněk Šarapatka, známý mimo jiné skrze úspěšné soudní spory s Milošem Zemanem. Ale státní zástupce oznámení – jak už řečeno – odložil. S argumenty, že „takové výroky použité v rámci počínající předvolební kampaně automaticky požívají vyšší míru ochrany a nelze je kriminalizovat“ a že „Petr Fiala je veřejnou osobou, která musí být schopna unést větší míru kritických výroků než například soukromá osoba“.

S výrokem státního zástupce Jana Lelka lze obecně souhlasit. Tahat do politických kampaní a třeba i do drsných a urážlivých výměn mezi politickými konkurenty policii a soudy je nesmysl. Každý ví, že ve volebních kampaních se lže tak často, až to vypadá, že lhaní je samotnou esencí kampaní. Aktuální příklady? Nezvýšíme daně! Ten a ten je nejhorší na světě! Ten a ten není na straně Česka, ale na straně Ruska! Za nás bude pivo za deset korun a vejce za kačku! Politikům se zkrátka od úst práší víc než ze špatně uhašené skládky toxického odpadu, a kdyby měly všechny jejich lži řešit soudy, nedělaly by nic jiného až do dalších voleb, kdy by mohly začít nanovo.

Jenže přeci jen je tady druhý pohled.

Existují lži různých kategorií. Jednou věcí jsou bájivá tvrzení o tom, že po volbách nějaká partaj něco udělá, nebo že něco naopak nikdy neudělá. Ať už to tvrdí v rámci pozitivní kampaně o sobě („ó, jak jsme skvělí!“), nebo v rámci kampaně negativní o konkurentech („toto jsou nepřátelé lidu!“). Sliby a hodnotové proklamace, o kterých je dopředu jasné, že jsou zavádějící nebo lživé, jsou prostě univerzálním politickým folklorem. Ovšem, pokud si nějaká partaj začne za účelem očernění protivníka vymýšlet vlastní data a věšet je na billboardy, je to takříkajíc jiný level. Ano, mnohem zákeřnější, mnohem horší.

Samozřejmě i tady platí, že kriminalizace by byla nesmyslem. Ale je k zamyšlení, kam se dostáváme, když už se v kampaních bez mrknutí oka nejen fantazíruje, ale už se přepisuje i realita a začínají se používat vymyšlená „fakta“, která mají v zájmu lháře nahradit skutečnost. Sledujeme tady nenápadný nástup kvalitativně nové úrovně politického lhaní, což se samozřejmě nemůže obejít bez následků.

Demokratická politika se tím bude dál polarizovat, protože vymyšlená „fakta“ z jedné strany budou nutně generovat vymýšlení jiných „fakt“ ze strany druhé. Nejenže padnou poslední zábrany při útocích na soupeře, ale politika se začne odpojovat od reality. Realita sama v politickém světě přestane existovat, nahrazena paralelními realitami stvořenými jednotlivými politickými stranami a proudy.

Neschopnost shodnout se na tom, co vlastně je realita, pak může akcelerovat likvidaci důvěry v demokratickou politiku jako takovou. Proč se „otravovat“ v demokratickém procesu s nějakou protistranou, proč jí přiznávat legitimitu, když ani nežije v našem světě, řekne se? Těžko to může dopadnout jinak než zvýšením poptávky po „něčem jiném“, tedy po režimu, který jedno vidění světa vynutí. Z čehož, vzhledem k dějinným zkušenostem, naskakuje husí kůže.

Lživé billboardy manipulující se samotnou realitou tedy sice nejsou zločinem v trestněprávním slova smyslu. Ale o zločin na demokratické politice jde beze vší pochyby.

(text je rozšířeným a upraveným komentářem pro ČRo Plus)