Karel IV. by byl asi překvapený, jak dnes Kašperk vypadá, říká kastelán Václav Kůs

Kdy je Kašperk nejkrásnější?

Podmanivou atmosféru má na jaře a na podzim. Jaro tu přichází později než v nížinách, když už jsou dole stromy odkvetlé, u nás začíná všechno teprve kvést. Podzim je zase obdobím inverzí, dole leží poklice mlhy, ale na hradě svítí sluníčko. Své kouzlo tu mají také večery, během kterých pořádáme oblíbené večerní prohlídky. Takový výstup na věž při pohledu na západ slunce je jedinečný zážitek – navíc přístupný jen omezenému počtu návštěvníků. Na večerní prohlídky zpravidla chodí nadšenci, lidé se zájmem o historii a památky.

Jaká je práce kastelána?

Neuvěřitelně pestrá a rozmanitá. Zahrnuje vše od dramaturgie prohlídek přes propagaci, stavebního technika až po určitou míru „politické diplomacie,“ kdy je potřeba vyjednávat zájmy hradu. Patří sem i řada dalších drobností od vyřizování mailů po štípání dřeva.

Má kastelán vůbec někdy volno?

Od března vždy připravujeme sezonu, která trvá od dubna do konce října. Hrad ještě bývá otevřen pár dnů po Vánočních svátcích. Po tu dobu je kastelán na hradě, takže si volno vybírám ve zbývajících okrajových a chladných měsících, kdy vyrážím za teplem do východní Asie.

Oblíbil jste si ji?

Asii mám v srdci už mnoho let – je to místo, kam se stále rád vracím, například letos jsem strávil dva měsíce ve Vietnamu. Jsem vášnivý motorkář, takže si vždy někde půjčím stroj a jedu si svůj road trip. Jak se ale blíží konec dovolené, těším se zpátky na hrad. Na to, jak budeme vymýšlet nové projekty, zvelebovat hrad a připravovat další sezonu.

Bydlet v zimě na středověkém hradě asi není úplně komfortní. Nebo máte doma teplo?

Žiju rád v chladnějším prostředí, kolegové by určitě řekli, že málo topím. Hrad stojí v nadmořské výšce téměř 900 metrů nad mořem, takže zima bývá delší a dřeva se tu spálí nemálo. Na hradě žiji celoročně, a není to sice komfortní jako v bytovém domě ve městě, ale poctivé poryvy větru a hluboké lesy kolem dokola prospívají potřebám dobrodružné povahy.

Jaké to je, když odejde na konci sezony poslední návštěvník?

Zavládne klid a nepřerušované ticho. V sezoně jsem denně v kontaktu s lidmi, takže mi následný sociální útlum vyhovuje. Tehdy si užívám, že na mě a na Kašperk svět tam dole za hradbami na nějakou dobu zapomene.

Co je pro vás největší úspěch?

Nejvíc mě osobně těší, když se k nám lidé vracejí pravidelně. Pro každého kastelána je úspěch nejen přilákat nové návštěvníky, ale hlavně získat ty, kteří se vracejí kvůli atmosféře nebo programu opakovaně. Jsem rád, když vidí, že jsme například něco opravili, máme nové sezení nebo se právě jdou podívat na noční prohlídku a vidí Kašperk z trochu jiné perspektivy.

Jak se proměňují návštěvníci? Vsázíte stále na osvědčený program – stejné prohlídky, aktivity, nebo musíte neustále přicházet s novými nápady, inovacemi a rozšířením nabídky, protože dnešním návštěvníkům už standardní program nestačí?

Neustále se pokoušíme vymýšlet něco nového, protože dělat pořád to samé by nebavilo ani nás, ani návštěvníky. Snažíme se inovovat prohlídkový okruh, aby nebyl stále stejný. Přidáváme nové prvky, například audiovizuální projekce, které ukážou zříceninu z jiného úhlu. Snažíme se kráčet s dobou, víme, že dnes už řada lidí nechce strávit hodinu posloucháním průvodce. Proto jsme kromě Prohlídky vytvořili okruh Vyhlídka, kdy si návštěvník může vybrat, zda se chce na delší dobu ponořit do historie a souvislostí s průvodcem, nebo s ním jen projít hrad rychleji a užít si výhledy z věže.

Další inovace byla inspirovaná obdobím covidu, během kterého byly omezeny tradiční skupinové prohlídky. V dubnu a říjnu proto nabízíme návštěvníkům možnost projít si hrad samostatně bez průvodce. Využívají toho hodně lidé, kteří už tu byli v létě, ale chtějí místo prozkoumat do větších detailů. Přesto komentovaná prohlídka s průvodcem má stále své místo – je to nejucelenější způsob, jak se dozvědět o historii hradu. Neznamená to, že budeme návštěvníky zasypávat letopočty. Snažíme se jim poutavě představit hrad nejen jako stavbu Karla IV., ale i jako součást širšího kontextu – například zlatokopectví v okolí Kašperských Hor a rozmachu obchodu na někdejší Zlaté stezce.

Připravujete pro letošní sezonu nějaké novinky?

Hradní areál a okolí doznalo na jaře vylepšení. Na nádvoří je nové přístřeší, lavice a stoly. K hradu je nově vydatně zpevněná příjezdová cesta. Pokračujeme také v přípravě audiovizuální projekce na zeď, jež poutavou formou rozpohybuje originální ilustrace mapující historii hradu. V červnu a září chystáme tematické prohlídky ke Dnům šumavského trojhradí (hrady Velhartice, Rabí, Kašperk). Dalším letošním lákadlem je návrat nočních prohlídek, během kterých se vždy zaměřujeme na méně známé kapitoly z běhu dějin na hradě a kolem něj. V červenci a srpnu oživíme dávnou lidovou slovesnost starých Šumavanů.

Václav Kůs (37)

Václav Kůs je kastelánem hradu Kašperk od roku 2019. Pochází z Kašperských Hor, kde vyrůstal. Studoval na Gymnáziu v Sušici a následně na Filozofické fakultě v Českých Budějovicích.

Dříve pracoval ve státní správě v Praze a jako copywriter, později se rozhodl, že se přihlásí na pozici kastelána. Na hradě Kašperk nejen pracuje, ale také celoročně bydlí.

Straší u vás?

Často se nás návštěvníci ptají, jestli máme na hradě bubáky, a já odpovídám, že nic takového u nás není. Kašperk je přívětivé místo. Letos ale vyšla obsáhlá kniha překladů někdejšího kašperskohorského sběratele lidové slovesnosti, Hanse Kollibabeho. Přímočará a často krutá vyprávění plná přízraků ukazují, jak zdejší horalé vnímali lesem dávno zarůstající zříceniny středověkého hradu.

Na Kašperku nestraší. Na druhou stranu si dokážu představit, že se na starém hradě ozývají v noci zvuky, ze kterých běhá mráz po zádech.

Během své první zimy jsem slyšel všelijaké zvuky – skřípání, vrzání, rány. Byl jsem tu úplně sám a nevěděl, odkud přicházejí. Postupně jsem nacházel jejich příčiny. Klid od listopadu, kdy odjede zbytek posádky a na hradě nikdo není, mi naopak vyhovuje. Všechny vjemy mi přijdou přirozené, takže nemůžu říct, že by na Kašperku strašilo. Vyhovuje mi vyvážit ruch, kdy člověk běhá od jednoho úkolu k druhému, telefonuje, komunikuje s návštěvníky nebo úřady, právě tím zimním klidem. Sednu si do křesla, čtu knihu a jediným zvukem, který tak vnímám, jsou praskající dřevo a letadla vysoko na obloze. Chápu ale, že pro někoho to může být jinak. Některé návštěvy bývaly ráno bledé a vystrašené. V noci slyší nějaké zvuky a mozek jim vytvoří strašidelné obrazy v souvislosti s tím, že jsou na starém středověkém hradě.

V loňském roce jste dokončili opravu západní věže. Co vše se změnilo?

Starobylé torzo středověké střechy získalo vnější ochranu a hrad odlišnou siluetu. Návštěvníky nyní vedeme nahoru pod monumentální krov střechy, která je čerstvě postavená a působí opravdu impozantně. Interiér je zevnitř osvětlený a na torzo z doby Karla IV. je možné se podívat nově, jinak. Byla to velká stavební akce připravovaná řadu let. Očekáváme zmírnění vnějších dopadů povětrnostních vlivů. Je před námi dozdění chybějícího úseku hradby na nádvoří, který tu chybí už několik století. Tím konečně zacelíme opevnění. Chystáme také výměnu dřevěných mostů. Pořád je co opravovat nebo dodělávat.

Během rekonstrukce historických památek se často objeví skryté poklady, malby a jiné zajímavosti. Je to i váš případ?

Momentálně čekáme na výsledky dendrologického průzkumu starých dřev, některých vzorků pro mě neznámých. Archeologický průzkum základů chybějící hradby na nádvoří nám zase napoví, proč se hradba zhroutila. Kašperk téměř 300 let chátral, zarůstal na kopci, lidé si sem často chodili pro kámen jako stavební materiál a mnoho věcí se nedochovalo. Písemné prameny mají své limity. Pořád je tu spousta otazníků, a proto se pokoušíme využívat moderní technologie, které nám pomáhají odkrývat nové poznatky. Nedávno jsme také nechali provést letecké laserové snímání celého hradu, protože doteď jsme neměli žádné jeho plány. Věříme, že nám data díky opakovanému zaměření pomohou zjistit, kde a jak hrad nejvíce chátrá. Dostáváme se i k místům, která jsou i velmi těžko přístupná.

V červenci se mohou návštěvníci těšit na noční prohlídky s tajuplnou tematikou.

Foto: archiv Václava Kůse

Používáte často nové technologie?

Mohou být s pokorou dobrým nástrojem v záchraně gotické památky. Například loni bylo při přípravě krovu na věž použito CNC obrábění. Najednou na milimetr přesné spoje trámů zapadly do sebe jako stavebnice lega. Říkávám s nadsázkou, že kdyby Karel IV. dnes stavěl vázaný krov, také ho dělá na CNC strojích. Až budeme mít výsledky lidarového snímání a dendrochronologie, chtěli bychom udělat menší výstavu, která je návštěvníkům představí. V komentovaných prohlídkách se pak věnujeme tradičním postupům, jako je například složení vápenné malty. To bývá na místě prakticky vidět i při pravidelných opravách zdiva.

Co myslíte, že by Karel IV. říkal na současnou podobu Kašperku?

Myslím, že by byl dost překvapený. Vždy návštěvníkům říkám, že kdybychom měli stroj času a podívali se, jak hrad vypadal po dokončení ve 14. století, byli bychom ohromeni jeho komfortem – zasklená okna, barevné omítky. Určitě bychom si řekli, že tady bychom chtěli bydlet. Zároveň by ho asi zarazilo, jak se staletí podepsala na podobě hradu. Dříve tu byl zastřešený palác a stavba byla v úplně jiné kondici. Také by ale musel uznat, že i přes všechny změny, které čas přinesl, hrad pořád pevně stojí a že řemeslníci, které stavbou Karel IV. pověřil, odvedli skutečně dobrou práci.

Kolik lidí ročně navštíví Kašperk?

Počet platících návštěvníků se dlouhodobě pohybuje kolem 45 tisíc, další přijdou v otevírací době na volně přístupné nádvoří. Hrad samozřejmě není nafukovací, a proto se nesnažíme návštěvnost neustále navyšovat – žádný strom neroste do nebe. To se ukázalo hlavně během pandemie, kdy nemohli lidé cestovat. Tehdy v červenci k nám přišlo 18 tisíc lidí a nádvoří připomínalo Václavské náměstí. Jsme rádi, když k nám lidé přicházejí za kulturou, historií a přírodou. Snažíme se ale spíše návštěvnost rozložit do více měsíců. Tento přístup sdílíme i s ostatními kastelány. Mimochodem, pandemie přinesla užší spolupráci mezi nestátními památkami. Máme asociaci nestátních památek, jejímiž členy jsou například hrady Kost, Loket, zámek Loučeň a mnoho dalších. Je to skvělá platforma pro sdílení zkušeností. Pořádáme setkání kastelánů, dokonce jsme začali mezi sebou vyměňovat průvodce a v rámci pilotního projektu jsme zkusili i výměnu kastelánů.

Takže jste zkoušel dělat kastelána i na jiném hradě?

Na zámku Loučeň, který možná znáte díky jeho labyrintům. Měl jsem možnost provázet a nahlédnout pod pokličku provozu. Byla to cenná zkušenost. Nakonec ale vždy zjistíme, že všichni kasteláni řeší podobné výzvy. Když jsme loni pořádali anketu, co nás nejvíce trápí, vyhrály to stavební opravy a nedostatek financí na ně.

Překvapí vás na Kašperku ještě něco, nebo ho už znáte do posledního kamene?

Pořád vás tu něco může překvapovat při průzkumu hradu zblízka. Nebo zjistíte, že něco, kolem čeho denně chodíte, je v horším technickém stavu, než se zdálo. Nemůžu tvrdit, že za těch šest let znám každý kout dokonale, k tomu mám velkou pokoru, na to je tu mnoho kamenů a nespočet zákoutí.

Na jaké letošní akce byste nalákal návštěvníky?

Letos opět pořádáme pravidelné Dny šumavského trojhradí – oblíbený formát ve spolupráci s památkami Rabí a Velhartice. Každý rok se zaměřujeme na nevšední téma – a letos v červnu se budeme věnovat zániku a znovuzrození hradu. Na nádvoří budou probíhat také různé aktivity, například šermířské souboje. Na konci června proběhne třetí ročník hudební akce Hrad Kašperkám, Kašperky hradu. Hudební odpoledne pro místní z města, kdy se mohou na hrad vypravit kyvadlovou dopravou sousedi i se zdravotním postižením.

V červenci se mohou návštěvníci těšit na noční prohlídky s tajuplnou tematikou a také u nás vystoupí písničkář Xavier Baumaxa. Těšíme se také na srpnová divadelní představení spolku Kašpar: Král Lear a Mrzák inishmaanský. V září pořádáme den s dětským domovem v Kašperských Horách, kde bude i hudební program speciálně připravený pro tuto příležitost. Další zajímavostí, kterou návštěvníkům nabízíme, je prohlídka kostela svatého Mikuláše, který máme pronajatý od římskokatolické církve. Příležitostně se snažíme rozšířit pole působnosti i za hradby hradu. Loni jsme vytvořili naučnou stezku z Kašperských Hor na hrad, kde se návštěvníci mohou dozvědět více o místním hospodářství, lesnictví, statcích či něco z historie města.

Netajíte se tím, že jste neměl zkušenosti s kastelánstvím a ke Kašperku jste přišel tak trošku náhodou. Nyní jste na něm ale už šestým rokem. Jaké byly?

Nečekal jsem tehdy, že se stanu kastelánem. Samozřejmě je to pro mě neustále proces učení – od stavebních záležitostí přes dramaturgii až po sestavování rozpočtů. Člověk se s tím musí nějak poprat, osvojit si řadu věcí od píky. Důležitý je celý hradní kolektiv, jeho pestré specializace a nadšení zkoušet neustále nové věci. Podstatná je pro nás také podpora města. Kašperk je totiž s krátkou přestávkou ve 20. století vlastněn od roku 1617 městem Kašperské Hory.

Dovolená nejen v Česku

Stáhněte si přílohu v PDF

Máte v hlavě nějakou vizi, co ještě byste chtěl zrealizovat?

Pro mě je nejdůležitější uchovat co nejvíce původních prvků, aby hrad přetrval v co nejcelistvější podobě pro další generace. To je také smyslem památkové péče. Hrad není jen důstojným místem kultury, ale zároveň poznání. Nejvíce si to uvědomuji při dětských prohlídkách, kdy je důležité vyprávět historii tak, aby byla srozumitelná a poutavá. Zároveň je nutné zajistit odborné stavební práce, aby hrad vydržel co nejdéle.

Kašperk je vysoko v horách, kde drsné podmínky působí na jeho konstrukce, a já vždy říkám s nadsázkou, že příroda se ho snaží vzít zpátky. Práce proto musí být kvalitní, aby ti, kteří přijdou po nás, nemuseli stále jen napravovat škody. Vůči Kašperku máme obrovský závazek, protože je to autentický gotický hrad, který nikdy nebyl přestavován. Samozřejmě je pro mě důležitá i jeho kulturní a společenská hodnota, abychom tu dělali akce, které budou pro lidi v dobrém nezapomenutelné.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Dovolená nejen v Česku.